Behavioristická sociologie a dramaturgický přístup

Nyní si ukážeme jiné optiky, pomocí kterých můžeme analyzovat sociální jednání či obecněji dění v organizacích. Nejprve se seznámíme s behavioristickou sociologií Georga Caspara Homanse. Pro naše účely vyjdeme z jeho Pěti základních propozic behavioristické sociologie:

1. Propozice úspěchu: čím častěji je aktivita osoby odměněna, s tím větší pravděpodobností bude tato osoba aktivitu provádět. Významná je nejen četnost, ale i nepravidelnost.
   
2. Propozice stimulu: pokud byla v minulosti odměněna aktivita, která byla provázena určitým podnětem, pak bude osoba provádět tuto podobnou aktivitu tím spíše, čím budou současné podněty podobnější těm minulým.
   
3. Propozice hodnoty: čím je pro osobu odměna za aktivitu hodnotnější, tím dříve aktivitu realizuje.
   
4. Propozice deprivace: uspokojení: čím častěji dostala osoba určitou odměnu v nedávné minulosti, tím méně cennější je pro ni každá dodatečná jednotka odměny.
   
5. Propozice frustrace: agrese: pokud není aktivita osoby podle očekávání odměněna nebo nenásleduje-li neočekávaný trest, osoba se rozzlobí a ve zlosti jsou výsledky agresivního jednání vnímány jako odměna.

 Tento přístup uvádíme proto, že v rámci sociologie organizací je praktickou aplikací téma motivace, odměňování pracovníků apod. Behavioristická sociologie nám poskytuje určitou oporu v základních poznatcích.

Druhým přístupem, který je vhodný jak pro pochopení organizací, tak pro pochopení obecného fungování ve společnosti je dramaturgický přístup Ervinga Goffmana, autora knihy Všichni hrajeme divadlo. Jakékoli organizované společenství lze studovat dramaturgickým přístup, tj. z hlediska ovládání dojmů v dané organizaci.

Goffmanovo dílo vřele doporučuji všem k nastudování. My se nyní seznámíme se základními pojmy a charakteristiky dramaturgického přístupu:

• Management dojmů: jedinec usiluje o navození určitého dojmu, tím ovlivní, jak přítomní danou situaci definují. Druzí se snaží určit a předpokládat, jak se jedinec zachová.
• Jedinec přímo či nepřímo tvrdí, že je osobou určitého druhu a automaticky uplatňuje nárok, aby se s ním určitým způsobem zacházelo.
• Jde o prezentaci self: verbálními tvrzeními a nonverbálním chování (mimika, gestika, postura atd.).
• Fasáda: standardní výrazové vybavení, které jedinec během výkonu užívá (záměrně i mimoděk). Jde o scénu (rozmístění objektů v prostoru) a osobní fasádu (vzhled, oblečení, doplňky - šperky, odznaky atd.).
• Tým: jakýkoli soubor jednotlivců, kteří spolupracuji na realizace jedné úlohy, postavení týmu není rovnocenné (někdo má hlavní roli, jiný naopak není vidět).
• Region: výkony účinkujících a publika se odehrávají v určitém prostoru

                  a) přední region (místo, kde je úloha prezentována)

                  b) zadní region (místo, kde je připravována; dochází k "navlékání role")