Karel Marx (1818 – 1883)

Klíčové pojmy: ekonomické podmínky sociální změny, konflikt, komunismus 

Díla: Teze o Feurbachovi, Komunistický manifest, Německá ideologie, Bída filozofie, Rukopisy Grundrisse, Ke kritice politické ekonomie, Kapitál, Občanská válka ve Francii, Kritika Gothajského programu.

Marx by sám sebe za sociologa asi neoznačil, jeho myšlenky byly převážně ekonomické, či ekonomicko-filosofické. Současně však měl značný vliv na sociologii, respektive sociologické myšlení, které bychom mohli označit za důležité počáteční východisko pro teorii konfliktu.

Historicky víme, že jeho dílo mělo značný dopad, jelikož se stalo základem ideologie politického systému - komunismu.

V sociologickém kontextu si Marx ve své analýze moderní společnosti všímal sociálních napětí a konfliktů. Marxovou optikou můžeme za hlavní zdroje společenské změny považovat ekonomické podmínky, respektive konflikty mezi třídami.

Názory Karla Marxe se výrazně liší od Comtových a Durkheimových. Podobně jako oni se však i Marx pokoušel vysvětlit změny ve společnosti, k nimž došlo v době průmyslové revoluce. Jako mladý muž, se pro svou politickou činnost dostal do konfliktu s německými úřady a po krátkém pobytu ve Francii se natrvalo usadil v Londýně.

Přestože se velká část jeho pojednání týká otázek ekonomických, obsahují řadu podnětných sociologických postřehů, neboť se vždy snažil ekonomické problémy spojovat s působením společenských institucí. Marx vycházel z pojetí historie, které nazýval materialistickým. Na rozdíl od Durhkeima nepovažoval za hlavní zdroje společenské změny myšlenky nebo hodnoty, k nimž se lidé hlásí, ale především ekonomické podmínky.

Hnací silou historického vývoje byly podle Marxe konflikty mezi třídami, celou historii lidstva vnímal jako dějiny třídního boje. Přestože Marx psal o různých historických obdobích, soustředil se především na změnu v moderní době. Nejvýznamnější změny byly podle jeho názoru spojeny s rozvojem kapitalismu, který se výrazně liší od všech předchozích ekonomických systémů, neboť vyrábí zboží a poskytuje služby pro široký okruh spotřebitelů.

Kapitalismus je třídní společnost, v níž menšina ovládá výrobní prostředky a většina je nucena jim prodávat svou pracovní sílu, což vede k častým třídním konfliktům. Podle Marxe má být kapitalismus nahrazen společností, v níž třídy přestanou existovat. Neměl tím na mysli, že zanikne veškerá nerovnost mezi lidmi, ale že společenské vlastnictví výrobních prostředků povede k nastolení větší rovnosti.

Kapitalismus chápal jako odcizení práce, respektive jako odcizení se člověka člověku. Odcizení práce chápeme jako odcizení produktu práce, aktu práce i pracovníka vůči druhý lidem i vůči sobě samému. Jde o vztah mezi výrobcem a majitelem výrobních prostředků. Dělník, kterého si najal kapitalista, vyrábí věci, které mu nepatří. Reálně bohatne kapitalista, a to na úkor dělníka (Keller, 2010, s. 85-95).