Základní pojmy obecné sociologie

11.02.2021

SOCIÁLNÍ ROLE

Tento pojem můžeme vymezit jako vzorec chování, který je vlastní určitému postavení ve společnosti. Jinak řečeno, jde o očekávaný způsob chování. Rolí máme v životě mnoho. Můžeme mluvit o rolích privátních (syn, vnuk, partner, občan) či rolích profesionálních (pedagog, poradce, konzultant, marketingový specialista apod.).

Zajímavý pohled na role nabízí Bernd Schimd (1990). Ten hovoří o tom, že jako osobnosti žijeme ve třech světech a v každém z těchto světů máme příslušné role. Schmid hovoří o privátním světě, organizačním světě a profesionálním světě.

HODNOTY

V sociologii a sociálních vědách často používaný termín. Díky jeho četnosti se také můžeme setkat s různými definicemi tohoto pojmu. Uveďme si několik z nich.

Explicitní nebo implicitní pojetí o tom, co je žádoucí, pojetí příznačné pro jednotlivce i pro skupinu, ovlivňující výběr přístupných prostředků a cílů jednání. (Clyd Kluckhohn, 1951).

Podle sociologa Maxe Webera je hodnota to, co je schopno stát se obsahem postoje vyjádřeného ve vědomě členěném pozitivním nebo negativním soudu, něco, co se u nás uchází o platnost a čehož platnost jako hodnoty uznáváme, odmítáme, nebo hodnotově posuzujeme v nejrozmanitějších spletitých souvislostech.

Další pohled nacházíme i v publikaci Nového, Suryanka a kol.: "Hodnoty jsou skutečnosti materiální nebo nemateriální povahy, věci a jiné jevy, jejich vlastnosti a vztahy, kterých si určité společenství nebo jednotlivec cení, jež považují za důležité a o jejichž dosažení usilují. Uznávanou hodnotou mohou být předměty, vlastnosti, vztahy, myšlenkové postupy atd. Hodnoty poskytují možnost orientace ve světě, protože skutečnost kolem člověka strukturují z hlediska významu, a tak ji hierarchizují". (2006, s. 64)

Právě toto poslední definování hodnot se jeví i pro účely našeho studia jako nejvíce praktické.

SOCIÁLNÍ INSTITUCE VERSUS SOCIÁLNÍ ORGANIZACE

Nový, Suryanek a kolektiv definují sociální instituce takto: "Vytvářejí společensky akceptovatelný rámec pro uspokojování potřeb jednotlivých členů společnosti a dosahování cílů. Sociální instituce existují ve všech společnostech a slouží jako nástroj, který společnost nebo jiná sociální entita používá pro prosazování žádoucího chování svých členů. Sociální instituce mohou na jednotlivce, ale i na různé sociální entity vykonávat sociální nátlak, což znamená, že mají donucovací moc. V tomto smyslu jsou sociální instituce tvořeny soubory sociálních jevů, které působí normativně na sociální chování člověka: normami, hodnotami, sankcemi, ideály, vzorci chování atd." (2006, s. 60).

Jinými slovy, sociální instituce je obecně používaný způsob chování a praktiky, které slouží k uspokojování lidských potřeb a jsou dlouhodobě prospěšné. Nyní však ještě potřebujeme vymezit druhý termín, který často studentům splývá, tj. sociální organizace.

Jednoduše můžeme sociální organizace definovat jako konkrétní sociální útvar, který instituci vykonává.

Pro názornost si uveďme několik příkladů:

Sociální instituce Sociální organizace

Manželství Kostel či úřad, kde mohu sňatek uzavřít

Školství Vysoká škola kreativní komunikace

Soudnictví Nejvyšší soud České republiky

Policie Policie České republiky

SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE

Opět využijeme definici od autorů Nový, Suryanek a kol.: "Stratifikace je takový model celku, ve kterém se pro určení struktury využije kombinace faktorů moci, bohatství a prestiže. Tyto faktory jsou přetaveny do činnosti a životního způsobu, a vystupují proto relativně komplexně a zastřeně. Průběh diferenciace má spojitý charakter, jednotlivé vrstvy nejsou v realitě striktně odděleny.

Pojďme si nyní tuto definici trochu zlidštit a pochopit ji v kontextu naší sociální reality. Opět platí, že i sociální stratifikace je všudypřítomná. Představme si, že jdeme o dušičkách na hřbitov. Můžeme zde pozorovat sociální stratifikaci? Zcela určitě ano. Některé hroby či hrobky jsou velmi blízko kostelu - jsou velké, bohatě zdobené. Jako kdyby již na nich bylo patrné, že patří zámožné rodině.

Kousek dál vidíme jiný hrob či spíše hrobeček - malý, obsahující jen nápis "Vzpomínáme".

Takto bychom mohli nahlížet na sociální stratifikaci hřbitova. Obecně řečeno, můžeme v naší společnosti pozorovat určitou sociální nerovnost, respektive rozvrstvení společnosti. Nejčastěji pak užíváme rozdělení na nižší, střední a vyšší třídu.

SOCIÁLNÍ NORMY A DEVIACE

Život ve společnosti je pestrý a zajímavý. Při životě ve společnosti se můžeme setkávat s různými způsoby chování jednotlivých lidí. Některé nám budou připadat zcela samozřejmé, nad jinými můžeme pokyvovat hlavou a říkat si něco ve smyslu: "Co to ten člověk dělá? No je tohle normální?".

Zamyslete se chvíli nad tím, co je pro vás v životě zcela běžné chování.

A nyní se zamyslete nad tím, s čím nejpodivnějším v životě jste se setkali - např. při poznávání jiných kultur.

Nabízím pár příkladů: alkohol, cigarety, marihuana, LSD, pojídání hmyzu, pojídání vepřového, hovězího, psů, koček, užívání roušky na veřejnosti, nošení střelné zbraně atd.

Na výše uvedených příkladech můžeme demonstrovat, že to, co je pro někoho "normální", může být pro druhého člověka zcela nepřijatelné. Bude zaležet, jakou optiku k posuzování tzv. "normálního" budeme užívat. To v praxi znamená, že máme různé normality. Jedná se například o:

Funkční normalitu (normální je to, co funguje, plní svoji funkci)
Statistickou normalitu (normální je to, co je převažující)
Sociální či sociokulturní (normální je to, co je v dané společnosti či kultuře běžné, např. v ČR je normální, že pijeme alkohol)
Subjektivní normalita (normální je to, co považuji já za normální)
Vědecká normalita (např. medicínská - normální je to, co aktuální vědecké poznání chápe jako normální, opak tohoto stavu může být považován buď za deviaci, tj. odchylku, nebo za patologii či patofyziologii, tj. onemocnění, chorobu)

Pokud prohlašuji, že něco normální je či není, měl bych také vědět, k jaké normalitě se odkazuji.

Sociální norma je tedy něco, co je v naší společnosti obvyklé, přípustné či dokonce považované za správné. Za opačný výraz můžeme považovat termín deviace (odchylka či úchylka, sociální deviace je tedy odchylka od běžného či přípustného v dané společnosti).

Důležité pro nás je si uvědomit, že sociální normy se proměňují. To, co nám v jeden okamžik mohlo přijít jako nenormální, můžeme dnes považovat za zcela běžné, či vnímáme proces vývoje názoru. To samozřejmě souvisí i s kulturou. To, co v jedné kultuře je normální, je v jiné kultuře může být považováno dokonce až za protizákonné. Uveďme si pár příkladů:

Homosexualita: v některém období a kulturách zcela běžné, tolerované, v jiném období a kulturách trestáno (včetně trestu smrti, vězení apod.). Dnes v ČR běžně tolerováno, z hlediska práva není nijak trestáno.
Nošení roušky na veřejnosti: to, co bylo do nedávna vidět zejména na Asiatech, kteří navštěvovali naši Českou republiku, je v dnešních dnech s ohledem na COVID-19 (koronavirus) běžnou součástí mnoha občanů. Současně je rouška vyžadována např. při užívání veřejné dopravy.

Stáváme se svědky paradoxní situace - dříve byl deviantem (odchyloval se) člověk, který roušku nosil a nám to mohlo přijít zvláštní. V situaci koronaviru se situace obrátila. Deviantem (odchylujícím se člověkem) je ten, který roušku nenosí. Jako lidé s rouškou se na takového člověka díváme, vytváříme na něj sociální tlak a svými nonverbálními či verbální projevy mu dáváme najevo, že jeho chování není v pořádku, není v souladu s aktuální normou.

SOCIÁLNÍ SKUPINY

Sociální skupiny vytvářejí sociálně významný zprostředkující článek mezi člověkem jako izolovaným individuem a společností. V rámci této podkapitoly si podíváme na základní možná dělení sociální skupin:

Malé skupiny: kontakt "face-to-face", 20 až 40 osob, rozhodující však není numerický počet členů, ale způsob jejich kontaktu
Velké skupiny: není možné znát se se všemi členy této skupiny, pocit identity budují na základě interakcí v malých skupinách
Primární skupiny: převažují osobní vztahy, vztah ke skupině jako celku je tvořen skrze vztahy k jejím členům, typickým příkladem je rodina
Sekundární skupiny: členové jsou k sobě v relativně neosobních a málo emočně určených vztazích, racionální organizace zaměřené na společný cíl
Členské skupiny: jsem členem této skupiny
Referenční skupiny: nejsem členem, avšak orientuji se pomocí této skupiny pomocí svých hodnot (např.: politická strana: nejsem jejím členem, avšak jsou mi sympatické její názory)
In group: skupina s níž se jedinec identifikuje, členové jsou spojeny silným poutem sounáležitosti, tj. existencí MY
Out group: skupina, od které se příslušníci jiné skupiny distancují, může stát v protikladu ke skupině, s níž se jedinec identifikuje, tj. ONI