Úvod do historie sociologie

Na začátku si můžeme položit otázku: "Proč se vůbec zabývat dějinami sociologie?". Kriticky můžeme uvažovat, zdali pro aplikovanou sociologii je něco takového vůbec třeba.

Ve shodě s profesorem Kellerem zastáváme názor, že pochopit současnou postmoderní společnost můžeme jen díky chápání předchozího vývoje. Tím máme na mysli, že dnešní (postmoderní) společnost je vyústění tendencí pocházející z moderní společnost.

Abychom toto své tvrzení ještě upřesnili, je vhodné si naznačit jednoduché dělení - etapizaci vývoje společnosti.

Sociologie jako věda se rozvíjí s nástupem moderní společnosti. Ta znamenala zásadní zvrat, proměnu dosavadního způsobu života. Představme si pro nás již téměř pohádkovou situaci. Narodíme se jako synové kováře. Náš otec je kovář, děda kovář, praděd kovář. Jsme rodina kovářů. A takto si po generace předáváme toto řemeslo, které je pro nás obživou.

Najednou nastává zvrat. Nastupuje průmysl a s tím spojená revoluce. Již nebudeme pokračovat v našem řemesle a na místo toho se budeme stěhovat do města, kde vyrostla továrna.

A právě toto můžeme označit za krizi, ke které došlo a se kterou spojujeme i vznik sociologie jako vědy, která se snaží porozumět onomu novému vývoji společnosti.

Odborněji můžeme říci, že došlo ke zhroucení kontrolních mechanismů, které regulovaly společnost před nástupem průmyslové revoluce. Následovali doprovodné revoluce politické. Tím dochází k proměně systému vládnutí (viz události Velké francouzské revoluce, nástup průmyslové revoluce a urbanizace).

V ekonomické oblasti došlo ke vzniku továrního systému, růstu objemu produkce, současnému úpadku řemesel. Dělník se podřizoval továrnímu systému, v souvislosti s urbanizací mohlo též docházet k pocitům izolace a ztráty. Ty můžeme vysvětlit tím, že dělník ztratil sounáležitost k většímu sociálnímu celku (kterým do té doby byla rodina).

Z hlediska sociální stratifikace dochází též ke změnám. Již není stavovská příslušnost tak, jako doposud. Nyní je každý sám za sebe.

Z hlediska politického systému, či oblasti moci došlo v průběhu 17. až 19. století) k četným politickým revolucím, včetně nejznámější - Velké francouzské revoluci.

Za klíčové pojmy této krize tedy považujeme: urbanizaci a industrializaci. Sociologie pak vzniká jako produkt historického přechodu od tradiční společnost ve společnost moderní. S kritickým či provokativním pohledem (který je sociologii blízký) můžeme též hovořit o nahrazení jednoho velkého vyprávění (náboženství) jiným velkým vyprávěním (pozitivismem).

V rámci následujícího textu se seznámíme se zakladatelskými osobnostmi sociologie, které měli zásadní vliv na její formování a ustanovení sociologie jako vědy. Současně upozorňuji, že nejde o text vyčerpávající. Půjde pouze o specifikaci klíčových pojmů a základních faktů o jednotlivých autorech. Současně znovu odkazuji na příslušnou literaturu, zejména doporučuji Kellerovy Dějiny klasické sociologie.

AUGUSTE COMTE (1798 - 1857)

Klíčové pojmy: termín sociologie, pozitivismus, tři stádia věd, dvě odvětví sociologie

Comta považujeme za významnou zakladatelskou osobnost. Comte studoval pařížskou polytechniku, avšak svá studia nedokončil. Později žádal, aby zde byl přijat jako profesor, avšak jeho žádost byla opakovaně odmítána. Ve své byl pořádal kurzy svého přístupu, který označoval jako pozitivní filosofii.

"Poznat, předvídat a jednat" takto Comte charakterizoval sociologii.

Již víme, že je Comte autorem termínu sociologie. Tento termín použil v roce 1839 ve svém 4. dílu z celkem šestisvazkového díla Cours de Philosophie Positive, které psal dvanáct let.

Termín pozitivismus je zkrácenou verzí výrazu "pozitivní politika", který Comte užívá v roce 1842. Snaží se jím specifikovat své vlastní učení, jež vychází z analýzy podmínek vývoje lidského poznání a ve kterém označuje za přijatelné pouze vědecké neboli pozitivní pravdy.

Pozitivismus odkazuje na smyslové poznání, na němž je založena vědeckost zkoumání. Pozitivismus je směr ve vědě a ve filosofii, který tvrdí, že vědecké poznání musí vycházet z toho, co je dané, skutečné, pozitivní. Poznávat tedy můžeme pouze to, co je přístupné naší smyslovézkušenosti. Naopak všechna tvrzení, která nejsou empiricky (tj. zkušenostně) ověřitelná aparátem vědeckých technik a procedur, musí být odmítnuta jako metafyzická.

Z této charakteristiky pramení tzv. 3 stádia věd:

1. Teologické (události a jevy si vysvětlujeme a odvozujeme od Boha, či pomocí nadpřirozených sil)

2. Metafyzické (zde předpokládáme existenci abstraktních sil, které události a jevy způsobují

3. Pozitivní (tj. vědecké, jediné správné)

Comte takto uvažuje o ose vývoje lidstva v kontextu vývoje lidského myšlení.

Dále Comte vymezil dvě odvětví sociologie: sociální statiku a sociální dynamiku. Jde o členění, které převzal z biologie a můžeme v něm spatřovat jeho snahu o etablování sociologie jako vědy (přebírání pojmů z přírodních věd). Co však tyto výrazy znamenají?

Sociální statika zkoumá podmínky existence společnosti, studuje strukturu řádu, bez něhož by žádná společnost nemohla trvat. Oproti tomu sociální dynamika analyzuje zákony vývoje, jimiž společnost prochází, nežli dospěje do stádia pozitivismu (viz tři stádia věd).

ÉMILE DURKHEIM (1858 - 1917)

Klíčové pojmy: sociální fakta, kolektivní vědomí, sociální solidarita, sebevražda, anomie

Díla: O dělbě společenské práce, Pravidla sociologické metody, Sebevražda, Elementární formy náboženského života.

Durkheim je sociolog, kterému patří řada prvenství - zavedl sociologii jako obor na univerzitě, založil katedru sociologie, první sociologický časopis a napsal první metodologickou knihu Pravidla sociologické metody.

Definice sociologie - věda o sociální faktech. Co to jsou sociální fakta? Jak můžeme porozumět tomuto termínu? Obecně lze říci, že jde o určitý zvláštní druh svébytné skutečnosti, které se nám vnucují a mají kolektivní ráz, který spočívá v kolektivním vědomí (z psychologie známe termín kolektivní nevědomí od C. G. Junga).

Sociální fakta tedy jsou druhy jednání, myšlení a cítění existující mimo jedince a nadané donucující silou, kterou se mu vnucují. Např. mravy, právo, náboženství, jazyk, móda. Ani jednu z těchto věcí si nevybíráme, narodíme se do společnosti, kde sociální fakta existují (jsou daná, tj. kolektivně vnucená). Hlavním pravidlem sociologické metody je zkoumat sociální fakta jako věci.

2. Organická solidarita: již odpovídá rozvinuté dělbě práce, vládne v moderní společnostech a spočívá ve vzájemné potřebě služeb. Právě růst dělby práce umožňuje organickou solidaritu, vytváří individualismus.

Právě dělba práce dle Durkheima podporuje vzájemnou závislost lidí na sobě, což podle jeho názoru má podpořit vzájemnou solidaritu. To znamená, že i na růst dělby práce se díval převážně pozitivně. V jeho myšlenkách propojuje organická solidarita jednotlivce i celé skupiny (umožňuje individuaci a současně solidaritu).

Termín dělba práce můžeme chápat jako klíčový a doplnit jej touto citací, která říká, že dělba práce "předpokládá, že dvě bytosti závisí navzájem jedna na druhé, protože jedna bez druhé nejsou kompletní"(Durkheim, 1922, s. 25).

Sebevražda - Durkheim je první sociolog, který si povšimnul, že sebevražda není jev čistě individuální, tedy že můžeme hledat sociální kontexty vysvětlení tohoto jevu. Tradičně se sebevražda vysvětlovala optikou biologickou (z hlediska genetické zátěže v rodině, např. již několikrát opakované sebevražedné chování z důvodu deprese v rodině), nebo psychopatologickou (jde o narušenou osobnost, jejíž myšlení, cítění či chování je nemocné).

Durkheim odlišil tři základní typy sebevražd:

a) Egoistické: příčina v osobním příběhu člověka, např. růst sociální izolace, rozvod, pocity osamělosti apod.

b) Altruistické: opak egoistické sebevraždy, je způsobena růstem jedince na sociální skupinu, chápeme ji jako obětování se pro skupinu. V ČR bychom mohli uvést smrt Jana Palacha či Jana Zajíce. V Japonsku za druhé světové války bojovníci kamikadze. Či případně japonští samurajové, kteří spáchali rituální sebevraždu.

c) Anomické: tento pojem se vztahuje k neexistenci řádu, respektive k situaci, kdy nějaký řád platil po určitou dobu a najednou se tato skutečnost změní, nastává období bez řádu, kdy ještě nejsou nastaveny nové podmínky řádu (např. nové zákony). V ČR bychom mohli zmínit situaci tzv. Sametové revoluce a následnou situaci, která bývá mediální popisována jako "divoké devadesátky".

MAX WEBER (1864 - 1920)

Klíčové pojmy: chápající sociologie, sociální jednání, ideální typ, typologie panství

Díla: Wirtschaft und Gesellschaft, Základy sociální ekonomiky, O některých kategoriích rozumějící sociologie, nedokončené zůstaly jeho studie o sociologii náboženství

Bývá považován za zakladatele německé sociologie a významného myslitele 20. století. Dle Kellera je Weber zdaleka nejvýznamnějším a dodnes nejcitovanějším sociologem klasickém období (Keller, 2010, s. 237). Pojítkem jeho prací je analýza kapitalistické společnosti.

Definice sociologie - věda o sociálním jednání, respektive: "vlastním předmětem sociologie je lidské jednání a její snahou je pochopit a vysvětlit průběh tohoto jednání pomocí smyslu, které sami jednající své činnosti přikládají. Sociologii přitom zajímá výhradně jednání sociální, tedy takové, které je ve svém průběhu orientováno na druhé lidi" (Keller, 2010, s. 263).

Pro Webera je důležité porozumět sociálnímu jednání (chápající sociologie, rozumějící sociologie). Aby mohl společnost zkoumat, analyzovat, vytvořil nástroj, který pojmenoval jako ideální typ. Tento pojem nelze brát doslova, nejedná se o nějakou morální kategorii, ani statistický průměr. Ideální typ je fiktivní, neodrážející realitu. Co naopak umožňuje? Vytvářet hypotézy o povaze skutečného dění, poměřovat reálný vývoj a osvětlovat prvky empirické skutečnosti.

Je to tedy jakýsi model zbavený individuality, takovým ideálním typem je například pojem jako: občan, spotřebitel, ideální typ města Západu, protestantské etiky či moderního kapitalismu, byrokracie či konstrukt typu homo economicus.

Dalším příklad takových ideálních typů je právě jeho typologie panství. Weber rozlišuje tři typy panství, tři možné základní legitimní podoby panství - legální, tradiční a charismatické.

1. Legální panství: poslušnost vyžadováno vůči neosobním pravidlům majícím podobu zákona, tj. není zde orientace na nějakou autoritu v podobě pána/vůdce/vladaře. Legální panství je založeno na víře v závaznost přijatých právních norem.

• Karel Marx (1818 - 1883)

Klíčové pojmy: ekonomické podmínky sociální změny, konflikt, komunismus

Díla: Teze o Feurbachovi, Komunistický manifest, Německá ideologie, Bída filozofie, Rukopisy Grundrisse, Ke kritice politické ekonomie, Kapitál, Občanská válka ve Francii, Kritika Gothajského programu.

Marx by sám sebe za sociologa asi neoznačil, jeho myšlenky byly převážně ekonomické, či ekonomicko-filosofické. Současně však měl značný vliv na sociologii, respektive sociologické myšlení, které bychom mohli označit za důležité počáteční východisko pro teorii konfliktu.

Historicky víme, že jeho dílo mělo značný dopad, jelikož se stalo základem ideologie politického systému - komunismu.

V sociologickém kontextu si Marx ve své analýze moderní společnosti všímal sociálních napětí a konfliktů. Marxovou optikou můžeme za hlavní zdroje společenské změny považovat ekonomické podmínky, respektive konflikty mezi třídami.

Názory Karla Marxe se výrazně liší od Comtových a Durkheimových. Podobně jako oni se však i Marx pokoušel vysvětlit změny ve společnosti, k nimž došlo v době průmyslové revoluce. Jako mladý muž, se pro svou politickou činnost dostal do konfliktu s německými úřady a po krátkém pobytu ve Francii se natrvalo usadil v Londýně.

Přestože se velká část jeho pojednání týká otázek ekonomických, obsahují řadu podnětných sociologických postřehů, neboť se vždy snažil ekonomické problémy spojovat s působením společenských institucí. Marx vycházel z pojetí historie, které nazýval materialistickým. Na rozdíl od Durhkeima nepovažoval za hlavní zdroje společenské změny myšlenky nebo hodnoty, k nimž se lidé hlásí, ale především ekonomické podmínky.

Hnací silou historického vývoje byly podle Marxe konflikty mezi třídami, celou historii lidstva vnímal jako dějiny třídního boje. Přestože Marx psal o různých historických obdobích, soustředil se především na změnu v moderní době. Nejvýznamnější změny byly podle jeho názoru spojeny s rozvojem kapitalismu, který se výrazně liší od všech předchozích ekonomických systémů, neboť vyrábí zboží a poskytuje služby pro široký okruh spotřebitelů.

Kapitalismus je třídní společnost, v níž menšina ovládá výrobní prostředky a většina je nucena jim prodávat svou pracovní sílu, což vede k častým třídním konfliktům. Podle Marxe má být kapitalismus nahrazen společností, v níž třídy přestanou existovat. Neměl tím na mysli, že zanikne veškerá nerovnost mezi lidmi, ale že společenské vlastnictví výrobních prostředků povede k nastolení větší rovnosti.

Kapitalismus chápal jako odcizení práce, respektive jako odcizení se člověka člověku. Odcizení práce chápeme jako odcizení produktu práce, aktu práce i pracovníka vůči druhý lidem i vůči sobě samému. Jde o vztah mezi výrobcem a majitelem výrobních prostředků. Dělník, kterého si najal kapitalista, vyrábí věci, které mu nepatří. Reálně bohatne kapitalista, a to na úkor dělníka (Keller, 2010, s. 85-95).

• Herbert Spencer (1820 - 1903)

Klíčové pojmy: organistické pojetí, průmyslové společnosti, militaristické společnosti, sociální patologie

Díla: Social Statics, The Principles of Psychology, First Principles, Principles of Biology, The Principles of Sociology, The Study of Sociology, Principles of Ethics, The Man Versus The State.

Další významný myslitel, který ovlivnil klasickou sociologii. Jeho pojetí společnosti můžeme označit jako organistické, tj. vidíme u něj srovnání společnosti s biologickými organismy. Spencer uvádí řadu analogií:

• Na rozdíl od anorganické hmoty živé organismy i společnost po větší část své existence viditelně rostou.
• Narůstají přitom nejen co do velikosti, ale i co do komplexnosti své struktury.
• Postupující diferenciace struktur je doprovázena diferenciací funkcí.
• Evoluce ustavuje v obou případech nejen diferenciaci částí, ale také zpětně vzájemné vztahy mezi nimi.
• Na každý biologický organismus lze pohlížet jako na specifickou formu "společnosti" složenou z individuí.
• Život celku může být zničen, ale jednotky budou po určitý čas ještě žít (Keller, 2010, s. 149).

Herbert Spencer je též autorem termínu sociální patologie. Pokud se díváme na společnost jako na organismus, můžeme říci, že pokud jednotlivé části fungují tak, jak mají, je vše v pořádku. Takový organismus bychom mohli označit jako funkční. Toto myšlení lze označit jako funkcionalistické. Obráceně však může nastat situace, kdy něco ve společnosti (organismu) nefunguje tak, jak má. V takovém případě bychom to označili za nemoc (patologii). Můžeme tedy mluvit jak o patologii organismu (např. patofyziologii, fytopatologii etc.), tak i patologii společnosti, tj. sociální patologii či sociopatologii.

Spencerovo pojetí společnosti je charakteristické tím, že vypracoval typologii - dva typy společnosti - militaristické (vojenské) a průmyslové. Tyto dva typy můžeme chápat podobně jako již zmíněné ideální typy Maxe Webera.

V militaristické společnosti jsou jedinci podřizováni potřebám státu. Cílem takové společnosti je zachovat či zvýšit moc. Přístup ke svobodě obyvatelstva, vlastnickým vztahům či pohybu obyvatelstva je omezený. V takové společnosti jsou významné sociální pozice, které jsou děděny. To znamená, že sociální status a profese jsou předávány z generace na generaci.

Průmyslovou společnost je naopak založena na dobrovolnosti vztahů, decentralizaci státní správy, mající smysl pro individuální svobodu apod. Jednoduše řečeno, můžeme ji chápat jako opak společnosti militaristické.

• Česká sociologie a T. G. Masaryk

V závěru kapitoly je vhodné si uvést alespoň jednu významnou osobnost české sociologie. Pro zájemce o problematiku české sociologie doporučuji samostudium v další odborné literatuře.

Pokud někdo absolvuje předmět sociologie, jeví se vhodné alespoň vědět, že významným zakladatelem české sociologie byl T. G. Masaryk. Ke své sociologické analýze si vybral téma, která již známe i z pojednání Emila Durkheima, a to sebevraždu.

Masaryk napsal v roce 1881 knihu s názvem Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Zde si například všímá, že ubývá věřících lidí - čím více se toto děje, tím více přibývá sebevražd. Současně je však pravdou, že Masaryk nikdy nevytvořil žádný sociologický systém

P

Podívejte se na dostupná videa na YouTube k průmyslové revoluci a Velké francouzské revoluci.

Jaké zásadní sociologické skutečnosti zde nacházíte? Porovnejte vlastní zjištění s přemýšlením jednotlivých zakladatelských osobností sociologie.

Můžete vyzkoušet například tyto zdroje.

https://www.youtube.com/watch?v=CNCFdxseQgQ

https://www.youtube.com/watch?v=TjUSg4_Ne8g

https://www.youtube.com/watch?v=J9NEQLq1yAo

https://www.youtube.com/watch?v=WE9t0IdoOtQ

S

Shrnutí

Pro pochopení soudobé společnosti je důležité chápat, z čeho tato společnost vzešla. Jako sociologům nám jde o pochopení a určitou periodizaci vývoje společnosti. Můžeme uvažovat o společnosti tradiční (založené především na zemědělství), moderní (procesy industrializace a urbanizace, dochází k zásadním změnám společnosti, objevuje se potřeba pochopit tyto změny, vzniká sociologie).

V sociologii nemůžeme hovořit o jedné zakladatelské osobnosti. Můžeme však říci, že je zde mnoho osobností, které můžeme považovat za zakladatelské, respektive významné pro ustanovení sociologie jako vědy. Současně můžeme říci, že samotný název pochází od francouzského myslitele Augusta Comta.

Každá zakladatelská osobnost nabízela svůj svébytný pohled na společnost, důvody společenských změn a přináší zajímavé teorie pro pochopení společnosti. Comte například přišel se svými třemi stádii věd (teologické, metafyzické a pozitivní) a obohatil sociologii o dvě odvětí sociální statiku (problematiku řádu společnosti) a sociální dynamiku (problematika neustálého vývoje společnosti). Durkheim vymezil sociologii jako vědu o sociální faktech, čímž si povšimnul skutečností, že existuje určité kolektivní vědomí a sociální tlak (např. jazyk, právo, kultura apod.).

Weber ukázal, že důležité je pochopit a porozumět sociálnímu jednání. Stejně tak přišel se svojí typologií panství (legální, tradiční, charismatické). Významnou osobností, která akcentovala ekonomické podmínky sociální změny a třídní konflikt byl Karel Marx. A takto bychom mohli ve výčtu pokračovat.

Současně můžeme uvést, že sociologové se navzájem často kritizovali a ukazovali jiný pohled na již popsanou problematiku. Od počátku vývoje sociologie vidíme záměr jednotlivých autorů ustanovit sociologii jako vědu a postavit ji na vědeckých základech.