Mediální teorie
Již známe tři významné soudobé sociologické směry - teorii konsenzu (funkcionalistickou teorii), teorii konfliktu a symbolický interakcionismus. Právě tyto tři teorie můžeme nyní aplikovat na média.
Teorie konsenzu (funkcionalistická teorie)
- Zaměřuje se na to, jak média pomáhají integraci a soudržnosti společnosti
- Informace - neustálé zásobení informacemi nám dává přehled o společnosti a o světě (informace o dopravě, burze, sociální dění, pandemiích etc.)
- Korelace - média nám vysvětlují a pomáhají pochopit význam informací, podporují tím normy, socializaci atd.
- Kontinuita - poznáváme dominanci kultury, nové proudy společnosti a hodnoty
- Zábava - napomáhají ke snížení sociálního napětí
- Mobilizace - mohou být použita k výzvám vůči veřejnosti (např. prosazování morálních pravidel, v čase války, či aktuální pandemie COVID-19)
Teorie konfliktu
- Média chápe jako prostředky komunikace k dosaženích vlastních zájmů, cílů
- To je podpořeno i tím, že světová média jsou často v roli tzv. mediálních magnátů (pouze malé množství lidí vlastní média, z čehož pramení specifická rizika)
- Naom Chomsky v tomto kontextu upozorňuje na šíření propagandy pomocí masmédií s cílem podpořit vládnoucí skupiny
- Může docházet k šíření ideologie, zkreslování informací
- Kdo je vlastníkem médií, ten má moc
- Dochází k úbytku kritického myšlení
- Umění mizí pod nánosem komercionalizace
Symbolický interakcionismus
- Důležité je, jak lidé interpretují informace, která z médií získají
- Masová média neupírají možnost kritické myšlení, záleží však na jedinci, zdali si bude vyhledávat více zdrojů a současně hledat i informace alternativní
- Lidé nejsou pouze pasivní příjemci informací, nýbrž aktivní činitelé
Optika těchto teorií samozřejmě není vyčerpávající a mohli bychom říci,
že v sociologii existuje celá další řada přístupů, které bychom mohli
k analýze médií využít (teorie sociálních systémů, postmoderní teorie
atd.). Z hlediska postmoderní
teorie bychom mohli vymezit alespoň tyto základní znaky: média mají hluboký význam, nejenom, že nám
svět zobrazují, ale stále větší měrou jej definují, stírá se realita, již
nevím, co reálné je a co není.