Sociální normy a jejich proměny ve společnosti

Život ve společnosti je pestrý a zajímavý. Při životě ve společnosti se můžeme setkávat s různými způsoby chování jednotlivých lidí. Některé nám budou připadat zcela samozřejmé, nad jinými můžeme pokyvovat hlavou a říkat si něco ve smyslu: "Co to ten člověk dělá? No je tohle normální?".

Se studenty při předmětu Sociologie řeším téma s názvem Normalita a deviace ve společnosti. Pro některé studenty je občas obtížné pochopit, že normy nejsou nic trvalého, že jsou pružné, mění se. V těchto dnech můžeme pravidelně sledovat v médiích důkazy - např.: nošení roušek, změna pozdravu apod.

V tomto článku bych se rád zaměřil na základní informace ohledně norem. Rád bych nastínil, jak složité může být použití výroku "To je normální" či "To není normální".

Druhy normality

Zamyslete se chvíli nad tím, co je pro vás v životě zcela běžné chování.

A nyní se zamyslete nad tím, s čím nejpodivnějším v životě jste se setkali - např. při poznávání jiných kultur.

Nabízím pár příkladů: alkohol, cigarety, marihuana, LSD, pojídání hmyzu, pojídání vepřového, hovězího, psů, koček, užívání roušky na veřejnosti, nošení střelné zbraně atd.

Na výše uvedených příkladech můžeme demonstrovat, že to, co je pro někoho "normální", může být pro druhého člověka zcela nepřijatelné. Bude zaležet, jakou optiku k posuzování tzv. "normálního" budeme užívat. To v praxi znamená, že máme různé normality. Jedná se například o:

• Funkční normalitu (normální je to, co funguje, plní svoji funkci)
• Statistickou normalitu (normální je to, co je převažující)
• Sociální či socio-kulturní (normální je to, co je v dané společnosti či kultuře běžné, např. v ČR je normální, že pijeme alkohol)
• Subjektivní normalita (normální je to, co považuji já za normální)
• Vědecká normalita (např. medicínská - normální je to, co aktuální vědecké poznání chápe jako normální, opak tohoto stavu může být považován buď za deviaci, tj. odchylku, nebo za patologii, tj. onemocnění, chorobu)

Pokud prohlašuji, že něco normální je či není, měl bych také vědět, k jaké normalitě se odkazuji.

Proměny sociálních norem

Sociální norma je tedy něco, co je v naší společnosti obvyklé, přípustné či dokonce považované za správné. Za opačný výraz můžeme považovat termín deviace (odchylka či úchylka, sociální deviace je tedy odchylka od běžného či přípustného v dané společnosti).

Důležité pro nás je si uvědomit, že sociální normy se proměňují. To, co nám v jeden okamžik mohlo přijít jako nenormální, můžeme dnes považovat za zcela běžné, či vnímáme proces vývoje názoru. To samozřejmě souvisí i s kulturou. To, co v jedné kultuře je normální, je v jiné kultuře může být považováno dokonce až za protizákonné. Uveďme si pár příkladů:

• Homosexualita: v některém období a kulturách zcela běžné, tolerované, v jiném období a kulturách trestáno (včetně trestu smrti, vězení apod.). Dnes v ČR běžně tolerováno, z hlediska práva není nijak trestáno.

Nošení roušky na veřejnosti: to, co bylo do nedávna vidět zejména na Asiatech, kteří navštěvovali naši Českou republiku, je v dnešních dnech s ohledem na COVID-19 (koronavirus) běžnou součástí mnoha občanů. Současně je rouška vyžadována např. při užívání veřejné dopravy. 

Stáváme se svědky paradoxní situace - dříve byl deviantem (odchyloval se) člověk, který roušku nosil a nám to mohlo přijít zvláštní. V situaci koronaviru se situace obrátila. Deviantem (odchylujícím se člověkem) je ten, který roušku nenosí. Jako lidé s rouškou se na takového člověka díváme, vytváříme na něj sociální tlak a svými nonverbálními či verbální projevy mu dáváme najevo, že jeho chování není v pořádku, není v souladu s aktuální normou.