Sociální komunikace – širší pohled

Z latinského communicatio (vespolné účastnění),communicare (činit něco společným). Sociální komunikace je interakce prostřednictvím kódovaných symbolů verbální a nonverbálních, s cílem sdělování významů pomocí konvenčních znaků.

Při komunikaci je rozhodující: kdo říká, co říká, jakým kanálem, komu, s jakým účinkem a proč. Funkce komunikace může být informativní, instruktivní, přesvědčující, posilující, motivující, zábavná, výchovná, poznávací, úniková, ale třeba i poradenská a terapeutická.

Proces komunikace je dynamický, probíhající vždy mezi dvěma nebo více lidmi (pokud nemáme na mysli self-talk, řeč se sebou sama). Tento proces má 4 základní fáze (v různé literatuře jich můžete najít více, jde o prezentování základního pohledu):

• Komunikátor: ten, kdo zprávu vysílá, uvědomuje si svoji myšlenku, precizuje ji a chce sdělit
• Zapojuje formulátor: vybírá slova z paměti která myšlenku co nejvýstižněji zastoupí
• Informace je zakódována (závisí na znalosti jazyka vlastní i partnera)
• Vlastní artikulovaný projev (včetně zpětné vazby, tj. odpovědi na přijaté sdělení)

Prvky komunikace:

• Komunikátor: ten, kdo zprávu vysílá
• Komunikant: ten, kdo zprávu přijímá
• Komuniké: obsah sdělení
• Komunikační kanál: médium, prostředník komunikace (osobně, telefonický hovor, Skype, Messenger etc.)
• Zpětná vazba: zjednodušeně odpovědi na přijaté sdělení (v kontextu aplikované sociální psychologie a manažerské komunikace používáme tento termín i šířeji, tj. jako komunikační techniku, jejíž cílem je posílit či inhibovat chování komunikačního partnera; existuje celá řada modelů, jak zpětnou vazbu poskytnout - např.: klasická zpětná vazba, koučovací zpětná vazba, model X-Y-Z, OSCAR atd.)
• Komunikační šum: působí zkreslení sdělení (hluk, horší vidění, ale třeba i únava komunikanta etc.)

Základní formy komunikace:

• Verbální: pomocí slov, pamatujme, že slov má moc
• Nonverbální: mimo slovní, zahrnuje celou řadu oblastí - haptika (komunikace dotek), proxemika (komunikace vzdáleností), mimika (obličejové výrazy), posturologie (komunikace pozicí těla), paralingvistika (týká se hlasu - barva, výška, tempo, pomlky, hlasitost, plynulost apod.), gestika (komunikace gesty) etc.

Je vhodné si uvědomit, že každá komunikace je ovlivněna i kulturním kontextem, situačním kontext, kontextem sociálního prostředí a samozřejmě kontextem osobnosti komunikátora i komunikanta (extravert, introvert, transakčně analytický pohled - Rodič, Dítě, Dospělý; komunikace osob postižených, mentálně retardovaných, nemocných psychicky, poruchy osobnosti etc.).