Sociologie a ostatní vědy

POČÁTEČNÍ OBTÍŽE S URČENÍM HRANIC

Nyní již chápeme, co je sociologie a víme, jak ji můžeme definovat. Další výzvou před námi je učinit odlišení od dalších věd, které jsou příbuzné a které mají svým způsobem k sociologii blízko. V této části však můžeme současně narazit na definiční obtíže, které zapříčiňují, že hranice mezi jednotlivými vědami nejsou vždy zcela jednoznačné.

Obecně můžeme říci, že sociální vědy bychom neměli brát jako konkurenty, nýbrž jako vědy, které se mohou vzájemně obohacovat. Často můžeme vidět, že odborníci z různých věd mají přesahy do jiných věd. Například sociální psychologové mohou v lecčems obohacovat sociology a zase obráceně. Domnívám se, že trendem ve vědách by měla být kooperace, tvorba multiparadigmatických týmů než rigidní držení se vlastní specializace.

Sociální - jako ústřední pojem

Představíme si několik příbuzných věd, které mají k sociologii blízko a které jsou spojeny termínem "sociální". Jak rozumíte termínu sociální?

Sociální či společenské má stejné východisko - latinské socialis (společenský, spojenecký, družný). Definičně jde o jevy, které se vyskytují ve společnosti, a které jsou vázány na interakci mezi lidmi, jejich vzájemnou činnost, na procesy sdružování a z toho vyplývající způsob života a formy organizace.

Pro naše účely jsem vybral čtyři vědy, které nesou název sociální: psychologie, patologie, pedagogika a antropologie.

Sociální psychologie

Psychologie se obecně zaměřuje více na jedince (oproti sociologii). Zajímavá se o myšlení, cítění (emoce) a chování člověka. Sociální psychologie se pak zaměřuje na myšlení, cítění a chování člověka v sociálním kontextu. Jinými slovy, nemůžeme veškeré chování člověka vysvětlovat například jen optikou psychologie osobnosti. Dovolím si krátké zamyšlení.

Jak vysvětlíte chování německých vojáků v koncentračním táboře za druhé světové války? Pokud bychom chtěli tyto události vysvětlovat optikou psychologie osobnosti a psychopatologie, hovořili bychom o narušené osobnosti. Touto optikou by se jednalo o jedince, který je nositel poruchy osobnosti antisociálního typu, pro kterou je typické agresivní a impulzivní jednání, nerespektování společenských norem a zvyklostí. Možná bychom přidali i další psychopatologickou kategorii patologická agrese. Psychologové přišli i se speciálním označením - Autoritářská osobnost.

S rozvojem sociální psychologie a jejich poznatků však přišla nová poznání a nové pohledy, které mohou tyto přispět ke komplexnějšímu objasnění těchto jevů. Jde například o tyto pojmy: konformita (tendence měnit a přizpůsobovat vlastní názory nebo chování tak, aby odpovídaly normám skupiny), poslušnost vůči autoritě (experimenty S. Milgrama), deindividuace a přidělení role autority (viz Standfordský experiment P. Zimbarda).

Sociální patologie

Výraz pro vědní disciplínu, studijní předmět a společensky nežádoucí jevy ve společnosti. V současné době patří do skupiny sociologických věd jako odvětví sociologie, které zkoumá negativní jevy vyskytující se ve společnosti.

V rámci dostupné literatury lze najít mnoho definic, uvádím pár příkladů:

Ondrejkovič: "Souhrnný pojem pro označení chorých, nemorálních, všeobecně nežádoucích společenských jevů."

Podgorecki: "Takový druh chování, takový typ fungování sociálního systému, který se nachází v základním protikladu k světonázorovým hodnotám, uznávaných v dané společnosti."

Autor pojmu sociální patologie je Herbert Spencer - jeho jméno je v sociologii spojeno zejména s biosociologismem nebo evoluční sociologií.

Sociální pedagogika

Dle Krause (2001) jde o vědní obor transdisciplinární povahy zaměřující se na roli prostředí ve výchově, a to nejen v souvislosti s problémy rizikových, potencionálně deviantně jednajících, ohrožených, nějak znevýhodněných skupin, ale v souvislosti s celou populaci ve smyslu vytváření souladu mezi potřebami jedinců a společnosti a tím přispívání koptimálnímu způsobu života v dané době, v daných společenských podmínkách.

Obecně můžeme hovořit, že jde o pedagogické usnadňování socializace, kterou chápeme jako celoživotní proces. Jde o pozitivní pedagogiku, která je zaměřena na zdroje vychovávaných. Můžeme tak hovořit o sociálně pedagogickém poradenství a prevenci. Důležitá se jeví akcentace volnočasových aktivit, pomoc s organizací času a jeho salutoprotektivním využitím i pomoc překonávat krizové situace v životě.

Sociální antropologie

V souladu s Filosofickým slovníkem (Kolektiv autorů, 2002, s. 29) můžeme vymezit jako empiricko-teoretickou disciplínu, která se na rozdíl od antropologie kulturní zaměřuje na vývoj člověka a jeho duchovní kultury. Zásadním rysem je orientace na malé přirozené skupiny a celky, které jsou po všech stránkách soběstačné. Analyzuje jednotlivé systémy, spjaté např. příbuzenskými nebo jazykovými vazbami, jejich strukturu a jednotlivé funkce.

Na základě výše představené definice můžeme říci, že se jedná o další společenskou vědu, který se zabývá kulturami, jejich vznikem, vývojem a významem pro člověka. Z hlediska odlišení od sociologie zde však jde spíše o východisko jednotlivce, tj. klade důraz na to, jak lidé svým kulturám a společnostem sami rozumějí.

Přiklad:
Pokud chceme lépe chápat sebe sama i společnost můžeme vycházet z motta: "Kolik je lidí, tolik je světů". Co to znamená? Můžeme říci, že každý člověk na základě svého vzdělání, zkušeností, osobnosti atd. interpretuje sociální realitu. Přesto, že sledujeme stejnou sociální situaci, každý jí rozumíme nějak jinak.

Představme si jednoduchou situaci - jdeme se projít do parku, kde vidíme nějaké osoby, jak sportují, komunikují, děti, jak si hrají. Co bude zajímat psychologa?

Na co se zaměří sociální patolog? Jaký pohled bude uplatňovat sociální pedagog?